Zajímavé využití podmořských komunikačních optických kabelů otestoval tým Giuseppe Marry z britské National Physical Laboratory. Pomocí laserové interferometrie poslouží kabely jako seismometry pro sledování otřesů zemské kůry. Vhodně tím doplní existující sít pozemských seismometrických stanic, kterých je na mořském dně omezený počet. Optické kabely jsou tak citlivé, že jakékoli vibrace způsobí zkreslení procházejícího signálu. Pro přenos informace je to problém, pro sledování zemětřesení výhoda. Zatím Marrův tým pomocí optických kabelů odhalil epicentra zemětřesení ve vzdálenosti od 25 do 18.500 km. Pro přesné určení polohy epicentra potřebujeme minimálně tři seismografy na různých místech. Pokud je optické vlákno dostatečně dlouhé, mohou oba konce fungovat jako samostatná zařízení. Mapu položených oceánských kabelů v roce 2007 vidíme na obrázku (obr.Rarelibra, Public domain, via Wikimedia Commons).

Při zemětřesení vznikají čtyři typy vln. Nejrychlejší jsou P-vlny (primary), podélné vlnění horniny, které dorazí k seismometru jako první. Za nimi přichází nejničivější příčné vlnění zvané S-vlny (secondary), které neprojde kapalinou. Zbývající dva typy jsou povrchové. Po S-vlnách přicházejí Loveovy vlny, při kterých se částice pohybují v povrchové rovině kolmo ke směru šíření. Nazývají se též Q-vlny (angl. Q waves). Jako poslední dorazí nejpomalejší Rayleighovy vlny, oscilace povrchu. Všechny typy seismických vln shrnuje obrázek (upraveno podle https://earthquake.usgs.gov/, Public domain, via Wikimedia Commons).

9.7.2018: Pokusy s měřením zemětřasných vln pomocí optických kabelů na pevnině probíhají v jihozápadní části Islandu na poloostrově Reykjanes.